Marienthal neboli Vallis Sanctae Mariae, je ženský cisterciácký klášter v saské Horní
Lužici. Původně ovšem český - založila jej totiž r. 1243 královna Kunhuta
Štaufská, manželka Václava I. Klášter přestál husitské i jiné války, povodně i
požáry, a od svého založení funguje nepřetržitě až dodnes. Poněkud problémové je
však jeho umístění poblíž hranic – českých, polských i německých. Které se čas
od času mění... A tak postupně náležel Českému království, Sasku, Prusku, Polsku
– až konečně zakotvil v v Německu, na půli cesty mezi Zhořelcem a Žitavou
(ostatně kdysi též českými městy). Do Čech i do Polska odsud pár kilometrů.
Zajímavé je, že zhruba ve stejném časovém rozmezí byly u nás založeny tři
ženské kláštery třemi významnými členkami královského rodu – královna Konstancie
zakládá cisterciácký Porta Coeli v Tišnově na Moravě, královna Kunhuta zdejší
Marienthal, a později svatořečená princezna Anežka Přemyslovna svůj proslulý –
pro změnu františkánský – Anežský klášter. To vše za významného přispění krále
Václava I. Pro ty, kteří se ve spletitých vztazích tehdejších Přemyslovců příliš
neorientují, přikládám pomůcku: královna Konstancie byla manželkou Přemysla
Otakara I. a zároveň matkou Václava I. a sv. Anežky. Kunhuta byla ženou Václava
I. A sv. Anežka jeho sestrou. Dalo by se říct – bylo to v rodině...
Štědrými marienthalskými podporovateli byly také různé šlechtické rody,
jako např. Donínové (o nich se občas spekulovalo i jako o původních
zakladatelích), a v neposlední řadě třeba proslulý Jindřich z Lipé, jehož dcera
se podle tradice stala místní abatyší.
Postavu marienthalské abatyše má ostatně ve znaku i blízké městečko Ostritz,
původně náležející klášteru. Bránila prý totiž město spolu s obyvateli proti
pustošivému výpadu sousedních zhořeleckých a žitavských měšťanů, kterým se
nelíbil přílišný vzestup ostritzských.
A ještě jedna zajímavost – kousek Marienthalu máme i na Moravě - počátkem
20.století se 18 místních sester přestěhovalo do tišnovského Porta Coeli, aby
pomohly obnovit zdejší řeholní život.
Klášter vlastnil velké množství vzácných historických listin. Bohužel však
téměř o všechny přišel, a to poněkud kuriózním způsobem – v době 2. světové
války sestřičky uschovaly důležité pergameny pod podlahu ambitu. Nic zlého
netušíc proložily jednotlivé listiny buničinou – a když je po deseti letech
z úkrytu vyjmuly, s hrůzou nalezly devadesát procent pergamenů zničených –
buničina nečekaně zapracovala...
Za války byl klášter částečně přeměněn na vojenskou nemocnici. R. 1945
jednotky SS nařídily celý Marienthal vyklidit. Tehdejší představená naštěstí
odmítla a zabránila tak plánovanému zboření. Pozdější socialistické zřízení sem
umístilo ústav pro postižené.
Dnes tu žije 15 řeholnic v čele s abatyší. Sestřičky mají vlastní vinici,
mlýn i pekárnu, konají se zde výstavy, koncerty, klášterní trhy. V klášterní
restauraci si pochutnáte na hornolužických specialitách a místním pivu. Můžete
si prohlédnout „zahradu biblických rostlin“ i malou vodní elektrárnu
s historickou pilou. Pro zájemce o prohlídku okolí mají půjčovnu kol. Marienthal
nabízí i ubytování (v tzv. Mezinárodním centru setkání). A v klášterním
obchůdku povzbudíte ducha (knihami) i tělo (třeba nějakým klášterním likérem či
vínem..) Sestřičky též provozují dílnu a ústav pro postižené ve Schlegelu.
Celý areál je převážně barokní, a to po přestavbě vynucené velkým požárem na
konci 17. století. Mohutná povodeň koncem století devatenáctého si pak vyžádala
kompletní obnovu kostela v tzv. nazaretském stylu, nicméně r. 2010 byl chrám
vyplaven opět a dodnes se ho nepodařilo úplně vysušit, takže v interiéru stále
hučí fukary a vy si prohlédnete jen něco málo ze zachovalé krásy. O kousek dál
stojí půvabná kaple sv. Kříže a sv. Michaela. V ní se nachází hrobka kdysi známé
operní pěvkyně hraběnky Henrietty Sonntagové-Rossi. Žila v 19. století a mezi
její obdivovatele patřili i Goethe a Beethoven. Zemřela na turné ve Spojených
státech a hrabě Rossi ji podle jejího přání nechal dopravit sem do Marienthalu.
Sám je pohřben vedle ní.
Z dalších budov jmenujme ještě barokní opatství a bývalé proboštství,
sloužící dnes k ubytování. Nad klášterem se pak tyčí vrch Kalvárie s křížovou
cestou a sousoším Ukřižování.
V současnosti je areál krásně opraven a má skoro až cukrový či dortíkový
vzhled (mně osobně se velmi zamlouvající). Možná je to i tím, že zde žijí
sestřičky a ne bratři řeholníci?