Želiv, latinsky Siloe, jeruzalémský rybník, ve kterém si na Ježíšův pokyn vymyl oči
slepý a prohlédl. Krásně opravený a také zprovozněný klášter se nachází na
Vysočině v obci Želiv mezi Humpolcem a Pelhřimovem. Patří k našim nejstarším
klášterům - u jeho zrodu roku 1139 stál kníže Soběslav se svou ženou Adlétou a
Ota, biskup pražský. Původní řeholníci, sázavští benediktini, byli zanedlouho
nahrazeni premonstráty ze Steinfeldu v Porýní, které sem přivedl opat Gotšalk.
Želiv později založil další klášterní domy. Tři ženské - v Čechách (Louňovice),
na Moravě (Dolní Kounice) a v Rakousku (Pernegg), a jeden mužský (Geras), také v
Rakousku.
Ačkoli (nebo protože?) odsud pocházel fanatický kazatel Jan Želivský, klášter
byl dvakrát navštíven husity. Bratři naštěstí pohromy přečkali v opevněné
Jihlavě. Po husitských válkách získal klášterní zboží coby konfiskát čáslavský
hejtman Burian Trčka z Lípy. Trčkové neprodleně klášter zabrali a vystavěli tu
své sídlo, tzv. Trčkův hrad. Znovunabyté samostatnosti se klášter dočkal poměrně
pozdě, až v polovině 17. století. Tehdy nastupují dva schopní opati - Siard
Falco, pokoušející se mj. o těžbu stříbra, a po něm Milo Strobl, jenž dostavěl
konvent. (Mimochodem – se jmény Siard a Milo se můžete setkat při popíjení
klášterního moku – jak se dozvíte při případné prohlídce místního pivovaru,
značky zdejšího piva nesou totiž jména bývalých opatů...) Za Jeronýma Hlíny a
Daniela Schindlera získává Želiv proslulost, ze šlechtických rodin přicházejí
studenti a věnují se zde studiu teologie, filosofie, ale např. i hraní divadla.
Také zdejší knihovna je velkolepá. V letech 1713-20 pak dochází k celkové
přestavbě klášterního areálu ve stylu barokní gotiky podle plánů J.B.
Santiniho.
Ve 20. století Želiv dobrých časů zažil pomálu – hned na počátku jej postihl
velký požár, z kterého se sice vzpamatoval, ovšem s příchodem roku 1950 je
klášter zrušen a během dalších šesti let se v jeho zdech nachází internační
tábor pro kněží a řeholníky. K uctění jejich památky je dnes v křížové chodbě
velký kříž se jmény všech internovaných. (Mimo jiné zde pobýval i pozdější
arcibiskup Tomášek a předposlední želivský opat Vít Tajovský.) Vybavení
kláštera zničeno či rozkradeno, vzácné knihy dílem spáleny, dílem použity
k výrobě toaletního papíru! V roce 1956 sem město Havlíčkův Brod umístilo
pobočku psychiatrické léčebny. Ta zde setrvala až do roku 1993, v některých
částech dokonce do roku 2007.
Premonstráti se do Želiva vrací až roku 1993. Dnes se můžete do krásně
opravených prostor kláštera nejen podívat, ale také se tu i ubytovat, jak jsme
s naším pěveckým sborem na jaře s potěšením učinili. Nejenže jsme si tu
zazpívali a prohlédli si klášterní chodby za denního i nočního času, ale dokonce
si tu i prasátko upekli a klášterním pivem vesele zapili. Ostatně návštěva
pivovaru je taktéž možná. A k prohlídce patří samozřejmě i nádherný klášterní
kostel Narození Panny Marie. Kdysi románská a později gotická stavba rozhodně
nezapře svého autora J.B. Santiniho, který navrhoval i některé
interiéry.