Zcela skrytý u obce Ročov, na cestě mezi Řevničovem a Louny, nachází se
bývalý augustiniánský klášter s krásným poutním kostelem Nanebevzetí Panny
Marie, veřejnosti dnes téměř neznámý. A to jeho fundaci na konci 14. století
kdysi schválil císař Karel IV. a papež Řehoř XI.! Založil jej poblíž své tvrze
v údolí Kláštereckého potoka Albrecht z Kolovrat, který dodnes odpočívá pod
zdejší chrámovou lodí. Rod Kolovratů svou fundaci štědře podporoval a prokazoval
jí všemožnou přízeň. Za husitských válek byl klášter poškozen a poté poněkud
upadal. Po kratším období prosperity nastává válka třicetiletá, kdy dochází
k vydrancování a poboření areálu. Ročov se nicméně za pomoci Kolovratů
vzpamatovává a dokonce se stává centrem mariánského kultu s tradičními srpnovými
poutěmi o svátku Nanebevzetí Panny Marie. Vzniká zde i náboženské bratrstvo
s pěkným barokním názvem -"Arcibratrstvo požehnaného černého koženého pásku
svaté matky Moniky pod mateřským a milostivým opatrováním a jménem Marie Panny
Utěšitelky", na počest jehož vzniku se tehdy konala i velká slavnost s procesím.
Počátkem 18. stol. přichází na řadu barokní přestavba. A vida, koho zde
nenacházíme, jako proslulého Jana Blažeje Santiniho, a později neméně známého
Kiliána Ignáce Dientzenhofera, jehož dva synovci byli ve zdejším klášteře
novici! Do třetice pak přichází Anselmo Lurago.. A z novodobých dějin? R.1950
v rámci tzv. Akce K byl klášter zrušen. Používán byl coby vězení, kasárna, a od
60.let jako dětská psychiatrická léčebna. Bratřím augustiniánům byl areál
v neutěšeném stavu navrácen po r. 1989. Bývalý klášter v současnosti funguje
jako sklad humanitární pomoci pražské Arcidiecézní charity. V kostele se konají
bohoslužby a je i možno domluvit si prohlídku interiéru.
O zdejším klášteru napsal jednu ze svých povídek Václav Beneš Třebízský
(„Ročov“) a k Ročovu se též váže zajímavá rodová pověst:
Náhrobní kámen zakladatele Albrechta Kolovratského se prý čas od času začal
„potit“, někdy dokonce tak, že na něm stály krůpěje vody. Znamenalo to vždy
vážnou událost v rodě, nemoc, někdy i úmrtí. Převor kláštera dokonce psával
členům kolovratského rodu, kdykoliv se tak stalo. V dochovaných dopisech z doby
santiniovské přestavby se převor o opětovném úkazu zmiňuje a bohužel skutečně
zanedlouho došlo k úmrtí bratra tehdejšího hraběte.
A proč je vlastně Dolní Ročov poutním místem? Díky gotické soše „Madony
Področovské“, proslulé množstvím zázraků a pocházející z doby zakladatele
kláštera. Tradiční poutě bývaly (jsou?) v srpnu na svátek Nanebevzetí Panny
Marie a zazníval při nich i speciální „Ročovský Zdrávas“, složený právě na
počest Panny Marie Ročovské.