Ročov

Zcela skrytý u obce Ročov, na cestě mezi Řevničovem a Louny, nachází se bývalý augustiniánský klášter s krásným poutním kostelem Nanebevzetí Panny Marie, veřejnosti dnes téměř neznámý. A to jeho fundaci na konci 14. století kdysi schválil císař Karel IV. a papež Řehoř XI.! Založil jej poblíž své tvrze v údolí Kláštereckého potoka Albrecht z Kolovrat, který dodnes odpočívá pod zdejší chrámovou lodí. Rod Kolovratů svou fundaci štědře podporoval a prokazoval jí všemožnou přízeň. Za husitských válek byl klášter poškozen a poté poněkud upadal. Po kratším období prosperity nastává válka třicetiletá, kdy dochází k vydrancování a poboření areálu. Ročov se nicméně za pomoci Kolovratů vzpamatovává a dokonce se stává centrem mariánského kultu s tradičními srpnovými poutěmi o svátku Nanebevzetí Panny Marie. Vzniká zde i náboženské bratrstvo s pěkným barokním názvem -"Arcibratrstvo požehnaného černého koženého pásku svaté matky Moniky pod mateřským a milostivým opatrováním a jménem Marie Panny Utěšitelky", na počest jehož vzniku se tehdy konala i velká slavnost s procesím. Počátkem 18. stol. přichází na řadu barokní přestavba. A vida, koho zde nenacházíme, jako proslulého Jana Blažeje Santiniho, a později neméně známého Kiliána Ignáce Dientzenhofera, jehož dva synovci byli ve zdejším klášteře novici! Do třetice pak přichází Anselmo Lurago.. A z novodobých dějin? R.1950 v rámci tzv. Akce K byl klášter zrušen. Používán byl coby vězení, kasárna, a od 60.let jako dětská psychiatrická léčebna. Bratřím augustiniánům byl areál v neutěšeném stavu navrácen po r. 1989. Bývalý klášter v současnosti funguje jako sklad humanitární pomoci pražské Arcidiecézní charity. V kostele se konají bohoslužby a je i možno domluvit si prohlídku interiéru.

O zdejším klášteru napsal jednu ze svých povídek Václav Beneš Třebízský („Ročov“) a k Ročovu se též váže zajímavá rodová pověst:
Náhrobní kámen zakladatele Albrechta Kolovratského se prý čas od času začal „potit“, někdy dokonce tak, že na něm stály krůpěje vody. Znamenalo to vždy vážnou událost v rodě, nemoc, někdy i úmrtí. Převor kláštera dokonce psával členům kolovratského rodu, kdykoliv se tak stalo. V dochovaných dopisech z doby santiniovské přestavby se převor o opětovném úkazu zmiňuje a bohužel skutečně zanedlouho došlo k úmrtí bratra tehdejšího hraběte.
A proč je vlastně Dolní Ročov poutním místem? Díky gotické soše „Madony Področovské“, proslulé množstvím zázraků a pocházející z doby zakladatele kláštera. Tradiční poutě bývaly (jsou?) v srpnu na svátek Nanebevzetí Panny Marie a zazníval při nich i speciální „Ročovský Zdrávas“, složený právě na počest Panny Marie Ročovské.