Vlastislav a hrad Skalka

Moje nejoblíbenější středohořské místo..Tady prý stávalo sídlo bájného knížete Lučanů Vlastislava, zmiňovaného již kronikářem Kosmou. Nedaleko hradu Skalka, v místě Na šancích, se opravdu nacházejí viditelné zbytky starého slovanského hradiště, jež prý mělo vojenský charakter a zaniklo násilně. Doba by též odpovídala, že by tedy skutečně..? Kromě toho bylo místo osídleno už dříve - v eneolitu a době bronzové.

První písemná zmínka o vsi Vlastislav je z r. 1184, hrad se objevuje poprvé ve spojení s Petrem ze Skalky v pol. 14.století, nejspíš ale existoval už dříve. Pánů ze Skalky známe několik – s pěknými středověkými jmény - Ješek, Kunrát, Rydkéř, opět Petr a Erhart. Později hrad připadl rodu Suleviců s krátkým intermezzem Jana z Vřesovic, ovšem už roku 1544 ho získal zpět Jan Kaplíř ze Sulevic. Sňatkem jeho vnučky Anny pak přešel do rukou Hrzánů z Harasova. Hradní epocha končí (jako ostatně v Čechách dost často) dobytím Švédy r. 1639. Materiál z trosek posloužil Hrzánům ke stavbě barokního zámku, jehož budova, zřejmě dílo stavitele Antonia della Porty, se nachází přímo pod hradní věží. Po nich byl zámek v krátkém držení Hatzfeldů, až nakonec připadl rodu Schönbornů, kteří jej vlastnili do r. 1945. Po válce se stal na dlouhá léta nepřístupným – až do r. 1989 zde byl uložen tajný archiv spisů StB.
Z hradních budov zbyl pouze zdaleka viditelný bergfrít. Kopec, na kterém stojí, klame svou výškou. Zdálky vypadá jako nevelká vyvýšenina, ale po výstupu k věži s údivem zjistíte, že pod vámi je pořádná propast. Hrad stojí na tmavém čedičovém suku, věž sama je ale bílá (že by opuka?), což vytváří působivý kontrast. Je nepřístupná, vchod v prvním patře leží přímo nad hlubokou strží. Ve sklepení bylo vězení, po jehož zdech vypisovali svoje stesky místní vězni ještě počátkem 17. století. Od věže se otvírá překrásný výhled do celého okolí – hned vedle je hrad Košťálov, vzadu Házmburk se svou typickou siluetou, Oltářík, Ostrý, Milešovka, Lipská hora ... Na jaře na černých čedičových skalách vyrážejí trsy žluté tařice a stráně jsou plné petrklíčů, na podzim zase převládá červená a zlatá barva javorových listů.
Vlastislaví protéká potok Modla, u něhož se nachází kaplička sv. Jana Nepomuckého z počátku 18. století, dřívější poutní místo. Hlavní poutní slavnost s trhem bývala o druhém svátku svatodušním. Někde poblíž zřejmě bral Svatopluk Čech svou inspiraci k dílu „Ve stínu lípy“ – vyvěrá tu totiž silný pramen a u kaple stojí rozložité lípy.
Zámek je od r. 2002 v letním období přístupný, se „Zámeckou slavností“ na konci sezóny. Od r. 2009 si v něm můžete prohlédnout stálou výstavu o hradech Českého středohoří, zdejším významném (a dosud žijícím) rodáku kardinálu Schönbornovi a sbírku archiválií o rodu Kaplířů (od paní Elfriedy Kaplířové z Německa).
Pro zájemce několik místních zajímavých osobností:
Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic (1611 – 1686), polní maršálek habsburských vojsk, vnuk Kašpara Kaplíře, popraveného roku 1621 na Staroměstském náměstí. Coby evangelík bojoval za třicetileté války na straně Švédů, později konvertoval ke katolicismu a vstoupil do císařského vojska. Obzvlášť se proslavil při obraně Vídně proti Turkům r. 1683, kdy mu bylo mu 72 let! Jeho zásluha o záchranu města byla veliká, po celých 62 dní obléhání stál v čele města, za což ho císař Leopold jmenoval maršálkem. O tři roky později zemřel a je pohřben v rodinné hrobce v kostele sv. Antonína v Milešově (mimochodem, přestavba milešovského zámku je právě jeho dílem).
Kardinál Christoph Schönborn (nar. 1945), vídeňský arcibiskup, teolog a blízký spolupracovník Josepha Ratzingera, dnešního papeže Benedikta XVI. Při poslední papežské volbě byl právě on jedním z významných kandidátů. Narodil se na zámku Skalka v lednu 1945, ovšem už v září téhož roku byla jeho rodina odsunuta a později žila převážně v Rakousku. Jeho matka roku 2003 Skalku navštívila a potěšilo ji, že se zde pořádají výstavy malířské i fotografické. (Její manžel byl totiž také malířem a kdysi měl prý přání, aby se ze zámku stala malířská škola.)
Rod Schönbornů, pocházící z 13.století z Porýní, se dělil na několik větví, kardinál Schönborn pochází z české. Jeho otec se narodil na zámku Dolní Lukavice u Přeštic, matka v Brně, dědeček v Praze a babička roz.Nosticová pro změnu v Teplicích. Prapradědeček se ženil na Konopišti. Jeho žena byla dcerou zakladatele křimické větve lobkovického rodu. A k získání křimického panství se pojí tato zajímavá historka:
Jan Nepomuk z Lobkovic byl druhorozeným a nepříliš majetným synem. Jednoho dne při procházce po pražském Malostranském náměstím uviděl upadnout staršího neznámého člověka. Pomohl mu na nohy a celou příhodu zapomněl. O pár let později obdržel dopis od soudu. Mladík se obával nepříjemností a pro jistotu jej hodil do koše. Jeho duchapřítomný sluha však dopis zachránil, čímž vyšlo najevo, že mladý Lobkovic právě zdědil čtyři panství od posledního hraběte z Vrtby, což byl právě onen starý pán z Malostranského náměstí! Zdá se, že dobré skutky se přece jen vyplácí..
Další z předků Christopha Schönborna, František, byl také kardinálem a později pražským arcibiskupem, který je pochovaný ve Svatovítské katedrále. Z matčiny strany jsou pro změnu zajímaví Chotkové. Karel Chotek byl v 19. století nejvyšším purkrabím v Čechách. V Praze nechal vybudovat řetězový most, vydláždit ulice a založit městské sad. Vnučka Žofie se provdala za Ferdinanda d´Este a spolu s ním zahynula r.1914 při atentátu v Sarajevu. F.A. Nostic-Rieneck, další příbuzný, nechal postavit v Praze Nosticovo (později Stavovské) divadlo a v jeho salonu se scházeli významní čeští obrozenci. Roku 1939 podepsali jeho příbuzní spolu s dalšími aristokraty známé Prohlášení české a moravské šlechty.. A pro zajímavost - rodu Schönbornů patřil i Schönbornský palác v Praze, dnešní sídlo velvyslanectví USA.