Už jste někdy slyšeli rčení „panenko skákavá“? A jestlipak víte, odkud
pochází? Kupodivu právě odsud. Bývalo zde totiž významné poutní mariánské místo,
přezdívané dokonce „české Lurdy“, a v dobách největší slávy sem putovaly tisíce
lidí. Ale to už je dávno. Dnes tu stojí monumentální barokní chrám Navštívení
Panny Marie zcela osamocen. Vesnice, rozkládající se kdysi okolo, už neexistuje.
Zůstal hřbitov, bývalý hostinec a pár rozpadlých zdí. Původní přístupová cesta
zmizela ve Žlutické přehradě, proto se sem současný poutník dostává poněkud
obtížněji.
Ale není všem dnům konec. Dnes celé místo ožívá díky nadšencům ze sdružení
Pod střechou, které tu především během léta pořádá množství kulturních i jiných
akcí. A samozřejmě se do Skoků můžete vypravit také na „duchovní pouť“ – kromě
hlavních poutních bohoslužeb tu pravidelně bývá jednou za měsíc i nedělní mše
sv. Skoky se zapojily i do Noci kostelů a letos počtvrté ožije svícemi osvětlený
kostel písněmi z klášterní komunity Taizé. Pokud máte chuť a čas, tuhle akci si
určitě nenechte ujít...
A jak to všechno začalo?
Žlutický pan farář, tepelský premonstrát P. Johann Rick, byl poněkud
nespokojen s nepravidelnou kostelní docházkou Skokovských. V Maria Stock totiž
neměli vlastní svatostánek a cesta do Žlutic byla dlouhá. Vyzval tedy pater roku
1717 deset zdejších sedláků, aby se společně složili na stavbu kaple pro Skoky.
Ti nejprve souhlasili, ovšem později na slib jaksi pozapomněli. Splnil ho pouze
jediný z nich, zbožný sedlák Adam Lienert, otec sedmi dětí, kterému se Panna
Marie zjevila ve snu. Lienert prodal jednoho ze svých koní a zajistil zedníka i
tesaře. Přispělo i údrčské panstvo. Také zvon byl ulit a zbývalo pořídit do
kapličky obraz. Lienert vybral na radu pana faráře tehdy velmi oblíbenou Pannu
Marie Pomocnou. Kopii tohoto pasovského obrazu zhotovil toužimský J.W.Richter za
8 dní a kaplička mohla být vysvěcena už v září téhož roku. A začaly se dít věci.
Docházelo k zázračným uzdravením. Poutníci přicházeli nejprve po desítkách, pak
po stovkách a posléze dokonce po tisících. Přijela arcibiskupská vyšetřovací
komise, zázraky pečlivě zaznamenala a obraz shledala „dobročinným“. V roce 1737
sem přichází 35 000 poutníků! I přistupuje se ke stavbě kostela, vysvěceného
již r. 1738, a místo vzkvétá. Konec 18. století však přináší proslulé josefínské
reformy, poutí ubývá, kostel chátrá. Až převedení Skoků pod patronát tepelských
premonstrátů přináší změnu. Dochází k opravám a obnovení mariánské poutní
tradice. Do dob válečných. Po r. 1945 byli německé obyvatelstvo vysídleno a
nahrazeno převážně slovenským. Ani to však netrvalo dlouho. Vzniká Žlutická
přehrada, lidé postupně odcházejí a vesnice mizí. V 80. letech umírá poslední
místní obyvatelka a Skoky zůstávají opuštěné. Kostel kupodivu nedochází větší
úhony, ovšem jen do let devadesátých, kdy ho zloději konečně objevují a začínají
rozebírat. Možná jste se mírně pozastavili nad trochu nezvyklým vzhledem
zdejších věží. I to je jejich práce – zalíbily se jim místní měděné báně a
rozhodli se je uříznout. A ejhle, dochází k zatím poslednímu zdejšímu zázraku –
ačkoliv jeden z nich spadl z věže dolů, nezabil se a pád přežil! Dnes stojí
ze dřeva rozřezaných věží přímo před kostelem malá kaplička.
Zdejší místo je neobyčejné. Inspirovalo a inspiruje. Chcete se o něm dovědět
více, přečíst si podrobnou historii nebo shlédnout krátké filmy zde natočené?
Pak odkazuji na www.skoky.eu. A neopomeňte
poslechnout si krásnou „Marii Stock“ či „Helgu Braun“ písničkáře Petra Linharta
(www.petrlinhart.cz ), které vám
zvláštní poutní místo přiblíží možná ještě lépe...