Bretaň menhirová

Pro milovníky a obdivovatele megalitických památek je Bretaň zemí zaslíbenou. Člověk opravdu neví, kam se dřív vydat. Samozřejmě nejprve ho napadne světoznámý Carnac s kamennými řadami. Jen ho možná překvapí, že nejslavnější řady jsou obklopeny drátěným plotem a dovnitř se dostanete pouze s průvodcem. Toho je nutno si objednat v nedalekém „menhirovém centru“, zaplněném lidmi, knihami a suvenýry, např.gumovými Asterixy a Obelixy (jejichž nezakoupení nám bylo doma vyčítáno). Bohužel hvězdičky od UNESCO zajišťují kromě ochrany také množství zájezdů (nutno říct, že mnohem horší je to např.v proslaveném Mont Saint Michel s neuvěřitelnými kilometry autobusů okolo). Takže „genia loci“ si zde příliš neužijete. Také poněkud zarazí informace, že mnohé kameny původně většinou polehávaly a do nynějšího vzpřímeného stavu jim bylo novodobě pomoženo. Přesto místo určitě stojí za shlédnutí a čím dál od centra dění se dostanete, tím lépe si další megality vychutnáte.

Carnacké menhiry a dolmeny  pocházejí od lidu mladší doby kamenné z 3. a 2.tisíciletí př. Kr. Nachází se tu tři velká seskupení,  okolo 3000 kamenů v řadách o délce asi 4 km. Keltové, jimž byly tyto megality kdysi mylně přisuzovány, se zde objevují  až okolo r. 500 př.Kr. Ovšem je pravda, že úctu jim projevovali jak Keltové, tak později i Římané a občas i pověrčiví křesťané.
Po opuštění Carnacu jsme se zastavili u nepříliš vzdáleného „menhirového pole“ v Kermariu (doufám, že název je správně, trochu mi jména místních vesnic splývají). Tady se nekonaly žádné autobusy ani ploty a jen tu a tam se mezi kameny potulovali opuštění jedinci, příp.rodinky. Někteří se tu zřejmě snažili načerpat energii, neboť se k menhirům nejen tiskli, ale občas si na ně i lehali. Takže místo podstatně příjemnější, i „genius loci“ určitě silnější.
Další návštěva patřila Locmariaqueru, také známému a navštěvovanému místu. Leží tu totiž (a to skutečně) tzv. Grand Menhir Brisé ,“Velký rozlomený menhir“, bývalý největší evropský megalit. Dále se zde nachází Table des Marchand -„Stůl obchodníků“, chodbový hrob s významnými rytinami  a  veliká tzv.uzavřená hrobka Tumulus er Grah.
Jen pro doplnění to, co stejně asi většina zná:
Menhir, vztyčený kámen, který stojí buď osamoceně nebo může vytvářet skupiny, řady či kruhy, znamená v bretonštině „dlouhý kámen“.
Dolmen je „kamenný stůl“, stavba z velkých kamenů postavených na výšku, na nichž jsou položeny kameny vodorovné. Jsou to tzv.komorové hroby, přičemž komora mohla být jedna nebo více propojených chodbou. Kdysi na nich zřejmě byla navršena zemina, takže jsou to takové odkryté tumuly . A tumulus, v latině „hromada zeminy“, je kamenná hrobka přikrytá hlínou či kameny.
Na fotografiích jsou menhiry a dolmeny z Carnacu, z Kermaria a Locmariaquer se svou hrobkou a rozlomeným megamenhirem.