Quiberon
je název poloostrova na jihu Bretaně. Rozkládá se na něm
stejnojmenné městečko s lázněmi pro léčbu dýchacích cest. Bývalý ostrov dnes
spojuje s pevninou jen úzká písečná kosa. Západní část nese velmi příhodně název
Divoké pobřeží (Cote Sauvage) s opravdu divokým příbojem, skalisky, jeskyněmi,
ostrůvky a malými písečnými plážemi. A je také dobrým výchozím místem pro
návštěvu nepříliš vzdáleného Carnacu.
Muzeum „chouanů“ (bretaňských royalistů) připomíná události
během francouzské revoluce, kdy se zde vylodilo 10 000 emigrantů z Anglie, kteří
spolu s chouany chtěli bojovat proti režimu. Prohráli a revolucionáři v odvetu
nechali postřílet i zajatce. Za 2.světové války zase v pevnosti Penthievre (na
nejužším místě šíje) bylo popraveno 60 odbojářů.
Necelou hodinu plavby lodí z Quiberonu se nachází největší
bretaňský ostrov Belle-Ile. Několik století patřil benediktinům. Dnes tu v létě
relaxuje množství turistů. A. Dumas tu ve svém románu nechal zahynout nebohého
Porthose a Sarah Bernhardtová si na konci života zvolila ostrov za své
útočiště.
Pointe du Raz, Pointe du Van
dva skalnaté výběžky na nejzápadnějším konci celé Francie,
mezi nimi hluboká Zátoka utonulých (jméno prý ale dostala dík špatnému překladu
z bretonštiny). Pointe du Raz je mnohem navštěvovanější, ale my jsme díky typu
staršího francouzského páru zajeli nejdřív na Pointe du Van (Větrný mys). Sem
zřejmě zájezdy nezajíždí a tak jsme si mohli vychutnávat krásu rozlehlých
vřesovišť, nad nimiž se žene vítr a které hrají fialovou a žlutou barvou,
navštívit pobřežní kapličku sv. They a podívat se zdálky na Pointe du Raz. Došli
jsme až na skaliska prudce spadající do moře. Nad ostrůvky kroužila hejna
křičících racků a pod kapličkou ve skále se ukázala schovaná jeskyně. Evidentně
vhodné místo pro pašeráky. A moc působivé.
Pointe du Raz
skála vybíhající do rozbouřeného moře, prý nejdivočejší místo
Bretaně. Vítr tu fičí po celý rok, můžete si ho vydatně užít (pozor na smeknutí
ze skály) spolu s častým deštěm, racky a bohužel i množstvím turistů (oproti
Pointe du Van). Neboť je to opět oblíbený výletní cíl, naštěstí (ovšem ne pro
handicapované jedince) musíte dojít z přeplněného parkoviště a turistického
centra s obchody a hospůdkami (kde si ale na druhou stránu můžete dopřát výtečný
jablečný cidre s palačinkami crepes) pěkný kus pěšky až na konec útesu. Na něm
se nachází památník obětem moře, kde k Panně Marii vztahuje ruce topící se
námořník. Z mysu je výhled na nepřístupný skalnatý ostrůvek s majákem Ar-Men a
pár kilometrů za ním vykukuje ostrov Ile de Sein. Prostor mezi nimi je neblaze
proslulý ztroskotáním mnoha lodí. Vraků prý je pod vodou dost.
Na Ile de Sein s průměrnou nadmořskou výškou 150 metrů stojí
další maják. Podle legendy zde mívali pohřebiště druidové. O místních lidech,
majících tu opravdu tvrdé živobytí, se kdysi tvrdilo, že úmyslně způsobují
ztroskotání lodí plujících okolo (prostě pobřežní piráti). Ovšem v r. 1940 se
všichni zdejší muži přeplavili do Anglie a přidali se ke generálu de Gaullovi,
odvaha jim tedy zřejmě nechybí. A ještě zajímavost – obraz ostrova Ile de Sein
od české malířky Toyen byl v r. 2009 vydražen za téměř 7 milionů Kč.
Na fotkách vidíte Quiberon, mlžné záběry západního pobřeží
Tronoënu u Penmarchu (alespoň doufám, název jsem si bohužel nezapsala), Pointe
du Van i Pointe du Raz. Závěrem dva obrázky z poloostrova
Crozon.