Místa zvláštní: Rocamadour a Les Eyzies

Rocamadour je proslulé, leč u nás téměř neznámé poutní místo ve francouzském Dordogne. Název v překladu znamená „skála sv. Amadora“. Legenda o tomto světci i místo samotné jsou dost neobvyklé: sv. Amador měl být nejen výběrčím daní v Jerichu, ale také manželem sv. Veroniky (ano, té, která podala Kristu roušku při cestě na Golgotu). Anděl chránil jejich malý člun, na němž se po útěku z Palestiny dostali až do Akvitánie. Později se ještě vydávají do Říma, kde jsou přítomni mučednické smrti sv. Petra i sv. Pavla. Po Veroničině smrti žije Amador sám coby poustevník právě ve zdejší jeskyni. Tady staví kapli Panny Marie a vyřezává její sochu, zdejší Černou Madonu Rocamadourskou.

Les Eyzies je malé městečko na řece Vezére nedaleko Rocamadouru. Není sice poutním místem, ale možná by se za něj dalo považovat v přeneseném slova smyslu – poutní místo milovníků archeologie, či prostě pravěku.

ROCAMADOUR

První písemná zmínka pochází z r. 1067, přičemž r. 1105 je v papežské bule zmíněna i úcta k Panně Marii Rocamadourské. Tehdy už byl Rocamadour známým poutním místem. Ve 12. století byla sepsána tzv. Kniha zázraků, popisující přes stovku zdejších zázraků a uzdravení na přímluvu Matky Boží. Poutníci sem také přicházeli uctít ostatky sv. Amadora a ještě jednu neobvyklou relikvii – část Rolandova meče Durandalu! Ten prý věnoval synovec Karla Velikého jako dar zdejší Madoně. Původně se nacházel zvenčí na kostele sv. Michaela, dnes je jeho kopie zaražena (a zavěšena na řetězu) do skály o něco dále. Díky ní sem směřovali kromě typických poutníků i mnozí válečníci a králové. Mimo jiné – a to je pro Čechy určitě zajímavé – český král Jan Lucemburský, který zde vzdal díky Panně Marii za ochranu v bitvě u Mühldorfu. Mezi jmény návštěvníků se objevuje i sv. Antonín, sv. Dominik, sv. Ludvík Francouzský, papež Jan XXII. a mnozí další. Také jeden proslulý katalánský filosof a bard, bl. Raymond Lully.
Z 13. století pochází legenda o zázračné záchraně křesťanských bojovníků zdejší Madonou. V r. 1212 stál v bitvě u španělského Las Navas de Tolosa proti vojsku tří křesťanských panovníků mohamedán El Násir s pětinásobnou převahou. Křesťané už v těžkých bojích umdlévali, náhle se však před nimi zjevily praporce Svaté Panny Rocamadourské. Tento zázrak jim dodal novou sílu i odvahu a nakonec slavně zvítězili.
15. a 16. stol. ovšem Rocamadouru příliš příznivě nakloněné nebylo, r.1562 bylo dokonce město pobořeno a svatyně i s tělem sv. Amadora spálena. Místo ale nezaniklo. Kněz z Paříže, zázračně uzdravený na přímluvu P.Marie Rocamadourské, spolu s biskupem cahorským začali o místo pečovat (k záchraně byla dokonce vyhlášena celostátní loterie), a Rocamadour začal opět vzkvétat.
I dnes to tu návštěvníky docela překypuje, uličky jsou úzké a lidí mnoho - i když zřejmě hlavně v letní sezóně. Místo je přesto velmi působivé a krásné. Horní hrad je sice nepřístupný, zato skalní kaple Panny Marie úžasná. A mimochodem - tzv. Velké schodiště zdolávali kdysi mnozí poutníci po kolenou.. Ovšem Durandal jsme neviděli - nejspíš díky tomu, že jsme se o jeho existenci dozvěděli až dodatečně..
Kdo by zatoužil po podrobnějších historických i poutnických poznatcích, může nahlédnout třeba na http://www.e-stredovek.cz/view.php?cisloclanku=2011090001 s rozsáhlou fotogalerií, odkud jsem i já čerpala informace.

LES EYZIES

Ve zdejších vápencových skalách se nachází okolo 30 jeskyň s nálezy z mladšího paleolitu. Názvy jako Cro-magnon (ano, podle toho „člověk cromagnonský“), Lascaux, ale i méně známá Font-de-Gaume, Les Combarelles a mnoho dalších zná snad skoro každý. Jen do těch nejznámějších lokalit bývá poněkud problém se dostat – někde se musíte objednat i den (či více?) předem, což pro nás, kteří jsme se nemohli dlouho zdržet, bylo nepříjemné a bohužel i neproveditelné. Lascaux je nepřístupná vůbec, možno shlédnout pouze její „repliku“ – tu ale rozhodně nedoporučuji, myslím, že lepší je zkusit něco méně známého (a skutečnějšího). Naštěstí se nám podařilo navštívit vzdálenější jeskyni v Rouffignacu – a její krásní mamuti a bývalé „ložnice“ jeskynních medvědů tedy stojí za to! V Les Eyzies mají i prehistorické muzeum s množstvím nálezů, opět samozřejmě limitované návštěvními hodinami. Prostě chce to více času... Co ale můžete shlédnout bez omezení, jsou úžasné zdejší skalní převisy, tzv. abri, pod kterými snad bývala tábořiště zdejších cromagnonců. Okolí Les Eyzies sice vzdáleně připomíná Český kras, nádherná abri nám v něm ale bohužel chybí...